Kočka biorezonátor

Energetika koček je velice užitečná pro lidské zdraví. Znáte to, příjde k Vám kočička, začnete jí hladit, zvíře se k Vám postupně lísá víc a víc, hraje si s Vámi nebo se uvelebí na Vašem klíně. Možná si to ani neuvědomujete, ale zatímco se bavíte s kočkou, Váš tep se normalizuje, arteriální tlak se snižuje, zlepšuje se mikrocirkulace Vašeho těla, pomalu mizí napětí cév a hladkého svalstva, uvolňujete se, snižuje se Vám případná bolest. Všechno tohle je důsledek biorezonančního efektu.

Kočky jsou přirozeným příkladem biorezonance, dělají to neustále. Všude kolem sebe vytváří osobitou atmosféru klidu, zmenšují množství konfliktů v rodině, při zooterapii se doporučují pro hyperaktivní děti, kteří se po kontaktu s kočkami zklidňují, naopak děti mlčenliví, uzamčení do sebe, začínají být aktivnější, veselejší, lépe se zapojují do společnosti.
Kočky dokáží vycítit i ty nejjemnější pocity stresu, nervozity, ustaranosti, agrese nebo smutku u člověka. V takovém případě se prostě jen příjdou přimazlit nebo se položí na Vás a začnou vrnět.

Je těžké představit si kočku, která by nevrněla. Už od samého narození vydávají kočky tento prapodivný zvuk, jen některá častěji a některá méně často. Ale je to opravdu pouze zvláštní zvuk? Není...
Kočičí vrnění není jen zvláštní písnička, kterou si rády pobroukávají, je to vibrace. Je zajímavé, že všechny kočky, bez vyjímky na rase, pohlaví, věku nebo velikosti vrní o stejné frekvenci – 24 cyklů za minutu. A pokud jste si někdy zkusili dát ucho těsně k vrnící kočce, mohli jste si všimnout, že ať už posloucháte kdekoliv na kočičím těle – na bříšku, hlavičce, krku nebo zádech například – vždy je vrnění slyšel se stejnou intenzitou a hlasitostí.
„V takovém případě, čím kočka vrní? Odkud tedy vychází ten prazvláštní zvuk,“ řeknete si. „Takhle to vypadá, že kočka vrní prostě celá!“ Ano! Kočka, jako přirozený biorezonátor, propouští rezonanční vibraci celým svým tělem. Vědci se doposud pořádně neshodli na tom, kde je tedy skutečný zdroj vrnění, nicméně ať už je to cokoliv, umí s tím kočka nakládat velice dobře. Během chvilky jí začne vibrovat celé tělo stejnou měrou, takže je ve výsledků úplně jedno odkud to pochází. Proč ale kočky vrní? Přeci je příroda neobdařila touto úchvatnou schopností jen kvůli tomu, aby pomáhala lidem. Ne – je to jejich druh komunikace a navíc to udržuje kočku zdravou.

Všichni víme, že se o kočkách říká, že mají 9 životů. Celých 9 životů! Kočky se v letu umí perfektně otočit vždy na packy tak aby mohly přežít i větší pády. Kočky si poradí se spoustou věcí a ta nejúžasnější schopnost je samoregenerační biorezonanční proces.
Při zkoumání této kočičí vlastnosti si vědci všimli, že pokud nachází u kočky nádorové buňky, nachází je vesměs v dolní části těla – a to především na ocase. Že by zbytek těla měli kočky odolnější? Pravděpodobně ano – kočičí ocas je totiž jediná část kočičího těla, která je nejzranitelnější. Biorezonanční efekt k němu nedosahuje tak silně jako ke zbytku těla a tudíž většina onemocnění a narušení se týká především zadní části těla kočky.

Když si tedy kočka na Vás lehne a začne vrnět, vaše dýchání, krevní oběh, svaly, vše začíná postupně rezonovat souhlasně s kočičími vibracemi a začíná se harmonizovat, uvolňujete se. Nesnažte se nutit kočku, sama si určí kolik času je s Vámi potřeba strávit. Pokud není v pořádku více členů rodiny, bude je kočka postupně obcházet, ale nejvíce času bude trávit s tím, kterému je nejhůř – majitelé koček ví o čem mluvím. Když Vás bolí hlava, když jste naštvaní nebo ve stresu, zničeho nic se objeví Váš kočičí miláček a můžete jej stokrát poslat pryč s tím, že na ní nemáte náladu nebo že potřebujete pracovat, ale kočka se o Vás stejně bude otírat, vrnět, mazlit se s Vámi a dokud se sama nerozhodne odejít, tak prostě neodejde.

Tam, kde byla kočka, mizí díry a narušení biologického pole. Stejně jako s člověkem, to funguje i s místy. Kočky jsou schopny velice přesně určit geopatogenní zóny. Představte si to tak, že kočka se „živí“ negativní energií. Proto místo, kde bude trávit nejvíce času, je ve skutečnosti místo, které je pro Vás nejméně vhodné, je to místo negativní energie, místo kde byste neměli trávit moc času. Kočky málo kdy tráví většinu svého času tam, kde jim Vy dáte pelech. Tráví vždy nejvíce času tam, kde se mohou nasytit negativní energií, tam, kde je nějaký problém.

***

Od mých zhruba 15 let jsem hodně trpěla folikulární angínou. Je to velmi náročná, bolestivá a hlavně nepříjemná forma angíny. Stačilo sebemenší podchlazení (nemohla jsem ani malými doušky pít studené nápoje, ani v zimě ani v léte) a už mě bolelo v krku a měla jsem horečky. To pak vždycky trvalo jeden až dva týdny, podle toho jak velké štěstí jsem měla. Od lékařů jsem už vcelku pravidelně dostávala hromady antibiotik, neustále mě sužovalo horko a vysílení.

Vždycky jsem měla ráda všechna zvířata – psy, kočky, dokonce i krysy. S námi sdílely domácnost právě kočky. Nejvíce si ale pamatuju jednu jedinou. Milovala jsem, když se za mnou přišla přitulit, schoulila se vedle do klubíčka a spokojeně vrněla.

Jednoho dne, když jsem se vracela domů, jsem pocítila, že mě znovu začíná bolet v krku a začala jsem mrznout. Lehla jsem si do postele, abych se ohřála a abych se nenudila, vzala jsem si knihu. Moje oblíbenkyně ihned přiběhla a začala si lehat mě za krk. Dřív, když jsem byla nemocná, jsem jí vždycky posílala pryč, aby nebyla nemocná. Tentokrát jsem jí ze sebe sundavala tak 5x a ona se stále vracela na to samé místo. Nakonec jsem jí nechala být v naději, že chvilku poleží a pak až jí to přestane bavit, odejde. Jenž unavená, v teple a s vrnící kočkou kolem krku jsem postupně usnula.

Když jsem se ráno probudila, k mému údivu už mě nebolelo v krku. Byla jsem odpočatá a vitální. Největším překvapením pro mě ale bylo to, že se ke mě od té doby folikulární angína už nevrátila...

***

Ve Velké Británii se kočce úspěšně podařilo zbavit dítě vzácné dušení poruchy – selektivního mutismu. Selektivní mutismus se u člověka projevuje tak, že pacient nemůže mluvit a vyjadřovat své emoce, důvody ale nejsou fyziologické, nýbrž psychologické. Obvykle je toto onemocnění léčitelné, ale v tomto případě se bohužel psychologům žádný pokrok nedařil. Malý pacient kvůli poruše neměl kamarády a jediný, s kým si hrál, byla jeho kočka.

Jednoho dne si ale jeho rodiče všimli, že s kočkou mluví. Toho se chytili i psychologové, kteří následně zpracovali nový terapeutický postup.

Pacientův stav se postupně začal zlepšovat. Jeho rodiče konečně slyšeli jeho první slova a postupem času začal chlapec komunikovat i s cizími lidmi.

Pojďme se teď na jednoho takového zvířecího terapeuta podívat v praxi :)