Delfíni

Co vlastně o těchto zvířatech víme? Samozřejmě, otevřeme-li si nějakou encyklopedii, nalezneme tam informaci o tom, že delfíni jsou vodní savci z řádu kytovců.

Delfíni se stejně jako všichni kytovci nadechují ve chvíli, kdy vyplavou nad hladinu. K dýchání jim slouží speciální nozdra umístěná na temeni.

Tato zvířata se živí přednostně rybami a kalmary, i když jsou druhy, které nepohrdnou krevetami či jinými korýši. U většiny druhů jsou samci větší než samičky. Březí samici se narodí jen jedno mládě, které vykrmuje mlékem pod vodou nejméně půl roku. Jsou i velice časté případy, kdy je mládě takto vykrmováno až do dvou let. Matka pak začíná mládě odstavovat v 6 – 18 měsících. I když se běžně dožívají 20 – 25 let, jsou známy případy delfínů, kteří se dožili 50.

Kromě těchto známých faktů je velká část delfíního života zahalena tajemstvím. Díky tomu jsou delfíni pravděpodobně jednou z největších hádanek přírody.

I přesto, že tito tvorové žijí velice často v blízkosti lidí, toho o nich víme velmi málo. Delfíní schopnosti jsou natolik neuvěřitelné, že je vědci často nazývají „paralelní civilizací“.


Delfíní slovník


Delfín je vskutku inteligentní zvíře, což potvrzují mimo jiné nedávné výzkumy vědců z Pensylvanské univerzity. V průběhu dostatečně dlouhé doby se specialisté učili jazyk delfínů, díky čemuž se následně mohli dobrat až k těmto neuvěřitelným výsledkům.

Jak je známo, zvukové signály vznikají v nosním kanálku delfína ve chvíli, kdy jím prochází vzduch. Vědcům se podařilo zjistit, že delfíni používají 60 základních signálů a 5 úrovní jejich kombinací. Jsou schopni vytvořit „slovník“ o objemu 1012 slov a objem jejich aktivního slovníku tvoří cca 14 tisíc signálů! Pro srovnání, stejné množství slov tvoří běžnou slovní zásobu člověka. V běžném životě ale lidé používají jen cca 800 – 1000 slov.

Delfíní signál, pokud bychom jej přeložili do lidské řeči, je něco jako hieroglyf, který znamená o něco více než jen samostatné slovo, což je neuvěřitelné. Delfíní jazykje tím pádem složitější než běžná lidská řeč.


Delfíní mozek



Vědci se také velice často pozastavují nad objemem a stavbou delfíního mozku. Badatelé z Pensylvanské univerzity umístili delfína do magneticko-rezonančního tomografu a zjistili, že část zodpovídající za nervovou soustavu je natolik dokonalá, že by se dalo polemizovat nad tím, zda není vyvinuta lépe než u člověka. Temenní lalok delfína je větší než lidský temenní a čelní lalok dohromady. Čím si zasloužili delfíni od přírody takovýto dar? Je to snad výsledek evoluce nebo možná „dědictví“ inteligentních předků?

Je zajímavé, že zrakové zóny jsou u delfínů až příliš veliké i přesto, že se zrakem příliš neřídí. K čemu jim tedy jsou tak veliké? Jak je známo, delfíni „vidí“ z velké části ušima, pomocí ultrazvuků. Akustická čočka na delfíní hlavě zaměřuje ultrazvuk na různé objekty, díky čemuž delfín „vidí“ ušima. V podstatě „ohmatává“ objekt pod vodou a určuje jeho tvar. A to není vše. Vědci provedli různé pokusy dokazující, že delfíni si mezi sebou mohou předávat i vcelku složité zprávy. Podívejme se na jeden z příkladů...

Jeden z delfínů dostal nějaký úkol, který měl splnit jeho kamarád nacházející se v sousední voliéře, přičemž se dorozumívali skrz stěnu. Například delfín měl vzít červený trojúhelník a vrátit jej cvičiteli. Oba delfíni dostávali za odměnu rybu, i když bylo vidět, že to dělají především z radosti a ze zájmu. Vědci provedli tisíce pokusů, kdy se úkoly neustále měnili a delfíni se ani jednou nespletli. Jediné možné vysvětlení je, že delfíni velice dobře chápou vše, co se děje kolem nich a výborně se orientují ve světě, podobně jako lidé.

Biologové, provádějící pokusy, s údivem zjišťovali, že se často stávalo, že pokusná zvířata začínala sama směrovat vývoj experimentu a ovládat jeho organizátory. Sami delfíni navrhovali vědcům zesložitit a celkově pozměnit zadání, přičemž si organizátoři začínali všímat, že se sami stávají pokusným modelem pro delfíny, kteří se jakoby snažili vyměnit si role. Kdo tedy studoval koho?


Delfínoterapie



Komunikace s delfíny umí zázraky. Delfíni jsou schopni velice dobře pomáhat dětem, například autistům, kteří sami neumí navázat kontakt s okolím. Kromě toho pomáhá delfínoterapie upravit poškození mozku a míchy, pomoci při depresi, syndromu chronické únavy, svalové astenii nebo při mentální retardaci. V průběhu sezení se snižuje podrážědní centrální nervové soustavy a aktivuje se práce mozku. Po komunikaci s delíny se například značně zlepšil stav dětí trpících různými typy neuróz.

Můžeme jen hádat, čím jsou vyvolány tak výborné výsledky. Je očividné, že delfíni jsou neuvěřitelní tvorové, kteří navazují s lidmi důvěrné, skoro příbuzenské vztahy. Laskavý čumák zabořený v dětské dlani a tajemný pohled očí okouzlí každé dítě. Delfíni si rychle najdou cestu do dětského srdce svou hravostí, mírumilovností a inteligencí. Vědci dokonce došli k závěru, že při komunikaci s nimi se u lidí produkují hormony vyvolávající dobrou náladu a psychickou pohodu.

Delfíni mohou pomoci i těhotným ženám: výzkumy ukázaly, že plavání s delfíny před porodem zmírňuje porodní bolesti.

Delfíni, kteří každý den „tancovali“ po dobu 30 – 40 min kolem nemocného, nějakým zázračným způsobem dokázali pomoci nemocným po úrazu, kteří nemohli ani chodit. Stejně tak pacientům, kteří měli velké křeče v rukou, se postupně začínali uvolňovat svaly a ke konci léčby již mohli samostatně plavat na zádech delfína aniž by potřebovali cizí pomoc.

Nejzajímavější je to, že delfíni dokáží velice snadno odlišit nemocného od zdravého a nemocnému člověku pak projeví mnohem více pozornosti, jakoby sami chápali, že člověk jejich pomoc potřebuje.

Má se za to, že jízda na delfínech značně zvětšuje tloušťku biologické aury člověka. Kromě toho, dochází nejen k rozšiřování biopole, ale i k jeho zesvětlání – mizí z něj tmavé negativní odstíny.

Od setkání a tím spíš od bezprostředního kontaktu s delfíny si lidé obvykle slibují mnoho. A oprávněně! Plavání s těmito zvířaty je léčivé díky jejich unikátním přírodním vlastnostem: vysoké inteligenci, schopnostem komunikace téměř s jakýmkoliv druhem a hravé náladě.

Vědci si jsou už jisti, že hydroakustické signály delfínů jsou příznivé pro člověka. Pomocí tohoto přírodního ultrazvuku dovede delfíní sonar „prosvítit“ lidskou tkáň. Na základě získaných dat vytváří mozek zvířete „obrázek“ o zdravotním stavu. Poté, co takovýmto způsobem provede diagnostiku, začíná delfín fungovat jako bioenergoterapeut.

Úspěch delfínoterapie je založen na tom, že delfín je schopen přenést na člověka „pozitivní vlny“ tím nejlepším způsobem. Zvuky, které vytváří delfín, jsou osobitým mostem mezi člověkem a světem vesmírné harmonie. Při tom jsou to také i samotné zvuky, které lečí.

Je vědecky dokázáno, že frekvence Země ( „tlukot jejího srdce“ ) odpovídá 7,8-10 GHz. Impulsy, vlny od 7 do 14 GHz se nazývají alfa-vlnami nebo-li alfa-úrovní. Všechny přírodní procesy: růst semen, rozkvétání, zraní plodů, změna ročního období, přílivy a odlivy, ... odpovídají této frekvenci. Je to frekvence, na které je možné zastavit ničící působení stresových faktorů, zastavit vývoj nemoci a harmonizovat procesy probíhající v lidském organismu. Je to frekvence velkých objevů a duchovní osvěty. Příroda je v klidu, nepanikaří, není chaotická. Nemá důvod být podrážděná, mít zlost. „Ví“ o existenci vesmírných zákonů a řídí se jimi. Jinými slovy – neplýtvá energií.

Při plavání s delfíny nebo při poslouchání CD s hlasem delfínů v podobě echolokace namířené na člověka, získáváte přístup ke světu harmonie a klidu. Takový kontakt umožňuje zbavit se nervového zatížení a důsledků ničivého efektu stresových situací.

Počátky delfínoterapie sahají hluboko do dávné historie. Dnešní delfínoterapie je již celosvětově uznanou metodou léčby pacientů různého věku. Vedle léčby standartních onemocnění se delfínoterapie využívá též při psychologické rehabilitaci, při podpoře správného vývoje dětí, u pacientů s psychosomatickými, či neurologickými problémy a u mnohých dalších. Kromě základního působení delfína na člověka – psyhologický kontakt s mořským savcem - je také důležité uvést například fyzioterapeutický efekt hydrolokace, či sonoforézy, a v neposlední řadě také efekt biorezonance, kterého je delfín schopen dosáhnout. Pointa spočívá v tom, že delfín v podstatě zastupuje ultrazvukový sonar, který pozitivně stimuluje nervovou soustavu pacienta, jeho orgány a další soustavy v těle. Všechno to působí přímo na úrovni buněk organismu.

Metoda delfínoterapie je založena na tom, že v průběhu seance se vytváří těsný kontakt mezi delfínem a pacientem. Delfín si dokáže výborným způsobem poradit v komunikací s jakýmkoliv tvorem a je schopen najít různorodé způsoby, jak se dorozumět s pacientem a přimět jej ke hře a kontaktu. Delfíni se také umí velice snadno přizpůsobit. Podle fyzických možností dítete ( a jeho psychického stavu ) je delfín schopen změnit svůj přístup k němu a způsob komunikace s ním během chvíle, a zaujmout jej. Blahodárně tak působí na pacientův psychický i fyzický stav, povzbuzuje jej a stimuluje k rozvoji svých dovedností.

Díky delfínoterapii se zlepšuje koordinace pohybů, pacienti získávají nové motorické a komunikační dovednosti, zlepšuje se jejich psychický stav a zvyšuje sebevědomí. Pokud jde o konkrétnější problémy, delfínoterapie pomáhá odtranit vady řeči, chronické bolesti, zlepšuje funkci nervové soustavy, zmírňuje tiky a křeče. Navíc velice aktivně podporuje kontakt mezi rodičem a dítětem. V případě postižených dětí, kteří si často s někým jiným sami nedokáží vytvořit vztah, je to významný krok ke zlepšení a vede k ustálení pozitivního psychického stavu nejen u dítěte, ale v celé rodině.

Delfínoterapie se zpravidla účastní delfíni, pacient, delfínoterapeut a psycholog. Ve valné většině případů je delfínoterapie sestavována individuálně každému pacientovi na základě lékařských vyšetření.


K čemu je delfínům tak vysoká inteligence?


Tito tvorové nestaví domy, nevytváří komunikace, nemají televizi, ani internet. Může se zdát, že to ani nepotřebují. Delfíni pravděpodobně žijí ve virtuálním světě svého vědomí a je jim k ničemu náš obvyklý komfort a všechno to, co nazýváme blahem civilizace. Na nás, na lidi, pravděpodobně hledí z výšky své inteligence, stejně jako na ostatní tvory, kteří nejsou schopni je pochopit a být pro ně něčím užitečným. Jejich společenství je paralelní civilizací.

Někteří vědci mají za to, že v průběhu evoluce existovalo období, kdy dávní předkové člověka byli nuceni opustit pevninu a po nějakou dobu žít ve vodě. Museli si získávat potravu potápěním se do vodních hlubin. Kvůli neustálému nedostatku kyslíku se objem mozku u těchto živočichů výrazně zvětšil.

Po nějaké době se tito předkové vrátili zpět na pevninu. Je možné, že se nevrátili všichni a nějaká část zůstala v oceánu, prošla evolucí a stali se z nich delfíni? Není tomu tak dávno, co japonští mořeplavci našli Hyperoodona, který měl „zadní končetiny“ velmi připomínající chodidla.

Je možné, že lidé zcela zbytečně hledají ve vesmíru podobně inteligentní tvory jako jsou oni sami, protože se tito inteligentní „bratři“ nachází hned vedle. Je třeba se jen pozorněji zadívat a možná se pro člověka otevře zcela nový svět.

Čas od času zachytávají astronauti z ostatních galaxií signály, které velmi připomínají delfíní pískot...