Lze se dožít 256 let?

Podle článku v New York Times z roku 1930 objevil Wu Čung-čieh, profesor Univerzity v Čengdu, císařské záznamy z roku 1827, blahopřející Li Čing-Juenovi k jeho stopadesátým narozeninám a později i listiny s gratulací k dvoustým narozeninám z roku 1877.

V roce 1928 zpravodaj New York Times napsal, že mnoho starců ze sousedství, kde bydlel i Li, tvrdilo, že si ho pamatují z dětství kdy byl Li již dospělým mužem a znali se s ním jejich dědové.

Li Čing-Juen údajně začal s lidovým léčitelstvím již v deseti letech, kdy začal sbírat léčivé byliny v horách a dozvěděl se i o jejich účincích na dlouhověkost. Necelých čtyřicet let se živil pouze bylinami, například kustovnicí čínskou a divokým ženšenem, které zapíjel rýžovým vínem. V roce 1749, ve věku 71 let narukoval do čínské armády jako lektor bojových umění. Říkalo se o něm, že byl ve své komunitě zbožňován; prošel dvaceti třemi manželstvími a zplodil přes dvě stě dětí.

Podle toho, co se vypráví v jeho provincii, byl Li gramotné dítě a do svých deseti let navštívil Kansu, Šansi, Tibet, Annam, Siam a Mančurii, kde sbíral byliny. V této aktivitě pokračoval prvních sto let svého života. Poté se dal na prodej bylin, které pro něj sbírali jiní. Prodával linghzi (lesklokorku lesklou), goji (kustovnici čínskou), divoký ženšen, he shou wu (rdesno mnohokvěté) a gotu kola (pupenečník asijský) a další byliny, které také spolu s rýžovým vínem tvořily jeho stravu.

Tajemství dlouhého zdraví

Na otázku, jaké je tajemství jeho dlouhověkosti, Li odpověděl: „Udržuj své srdce tiché, seď jako želva, kráčej čile jako holub a spi jako pes.“ Tuto radu dal Wu Pej-fuovi, válečníkovi, který si Liho pozval do svého domu, aby se naučil tajemství nesmírně dlouhého života.

Li tvrdil, že tajemstvím jeho neuvěřitelné dlouhověkosti jsou vnitřní mír a klidná mysl spojené s technikami dechových cvičení. Velkou roli samozřejmě sehrála i jeho strava. Je však fascinující, že nejdéle žijící člověk v dějinách přikládá svůj vysoký věk rozpoložení své mysli.

Proč je tak těžké uvěřit?

Pro západní svět, kde je průměrná délka života mezi sedmdesáti a pětaosmdesáti lety, je představa člověka žijícího déle než sto let přehnaná. Myšlenka na někoho, kdo by se dožil více než dvě stě let, už je krajně podezřelá. Proč však nemůžeme uvěřit, že se lidé mohou dožít tak vysokého věku?

Nesmíme zapomenout, že někteří lidé na tomto světě nepracují do úmoru od devíti do pěti, nežijí ve stresu z dluhů, nedýchají znečištěný vzduch ve městě, pravidelně cvičí, neživí se rafinovanými cukry, moukou a nekonzumují žádné potraviny ošetřované pesticidy, zkrátka nepřežívají na typické západní stravě.

Nestravují se tučnými jídly, sladkými dezerty a geneticky modifikovanými potravinami. Žádná anitbiotika, žádný alkohol a žádný tabák. Nejen, že ze své stravy úplně vyřadili nezdravé jídlo, které si tak často dopřáváme my, ale navíc se živí superpotravinami a bylinami, které na naše orgány a imunitní systém působí jako steroidy.

Svůj volný čas také tráví v přírodě dechovými cvičeními a meditací, technikami, které prokazatelně zlepšují duševní, fyzické i emociální zdraví. Nekomplikují si život, mají dostatek spánku a spoustu času tráví v přírodě na slunci. Když se nám dostane šance relaxovat na slunci, okamžitě pookřejeme a říkáme tomu „dovolená“. Představte si, že byste takhle strávili celý život v horách a spojte to s dokonalou duchovní, duševní i fyzickou pohodou.

Není žádných pochyb, že pokud bychom všichni praktikovali to, co víme, že bychom měli, dožít se stovky by bylo běžné. Pokud se budeme ke svému tělu chovat správně, kdo ví, kolika let se můžeme dožít?