Stáří - zanedbané chronické onemocnění

Ohledně stáří existuje ještě jeden přesný a spravedlivý aforismus: „Do dvaceti let vypadá člověk tak, jak jej stvoři Bůh. Od dvaceti do čtyřiceti let vypadá člověk tak, jak chce vypadat. Po čtyřicítce vypadá člověk tak, jak si zaslouží vypadat.“

Představme si mladou dívku. Pokud bychom se jí zeptali, kolik je jí let – odpověděla by, že včera oslavila své 30. narozeniny. Je krásná, s nádhernou šíjí, hedvábnou kůží a množstvím dalších úžasných vlastností. Představme si vedle ní další dívky. Nejsou již většinou tak krásné jako ona, některé jsou mnohem ošklivější, některé jsou průměrné, některé jsou skoro jako ona. Když se pak podíváme na tu samou krásnou slečnu o 10 let později, zalekneme se. Za relativně krátkou dobu se jí podařilo zestárnou o mnoho let, více než o co zestárla ve skutečnosti, zatímco její vrstevnice, které před tím možná nebyly tak krásné, vypadají teď o 15 – 20 let mladší než ona, netrpí takovým množstvím onemocnění způsobených špatným stylem života, jsou plné elánu a jsou přitažlivé.

Imunita té naší, původně krásné, slečny utrpěla veliký šok a nejen ona. Byla vystavena alkoholu, cigaretám, zbytečným antibiotikům a dalším chemikáliím, které nutí imunitu pracovat naplno a věnovat velké úsilí v boji proti těmto toxinům.

V průběhu dlouhých let analyzovali doktoři a vědci výsledky vyšetření imunity u lidí různého věku a porovnávali to s důvody předčasného úmrtí pacientů, aby mohli dojít k překvapivému zjištění, že stáří je skutečně z velké části chronické onemocnění ve velmi zanedbaném stavu a stejně jako každé jiné chronické onemocnění nelze ani toto vyléčit pomocí léků.

Důvody pro tak znatelné snížení imunity jsou schované za tím, že v organismu probíhá neustálé hromadění různých toxických látek a dráždičů onemocnění vyvolávajících mnohačetné zánětlivé procesy. Tyto zánětlivé procesy blokují geny zodpovědné za imunitu a vnitrobuněčný metabolismus. Různé toxiny a dráždiče vyvolávají mutaci DNA v důsledku čehož probíhají patologická narušení v biofyzických a biochemických reakcích imunity. Umělé hormony, antibiotika, neuroleptidy a jiné léčivé přípravky obsahující toxické konzervanty také přispívají k zatížení imunity toxickým smogem.

K základním faktorům hromadění toxinů patří: produkty vnitrobuněčného metabolismu; produkty metabolismu bakterií, virů, plísní a parazitů; hromadění ekologických toxinů a toxinů léčivých chemických přípravků v mezibuněčných škvírách. To poslední je jedno z nejnebezpečnějších vzhledem k tomu, že takové přípravky mají většinou za cíl potlačit a oklamat vlastní imunitní síly organismu. Z tohoto důvodu nejsou rozpoznány imunitou a tím pádem s nimi není adekvátně naloženo.

Bohužel nás již od ranného dětství naše okolí přesvědčuje, že před vynalezením očkování, antibiotik, hormonů a dalších přípravků, které potlačují běžné reakce imunity (symptomy onemocnění) byla střední délka života velmi malá. Tento výmysl farmaceutického průmyslu je zakořeněn hluboko v mysli lidí, kterým je neustále vnušováno, že bez všeho toho dlouho žít nebudou. Ale když se pak objevují problémy v podobě vedlejších negativních účinků a dalších negativních důsledcích způsobených například nadměrným příjmem antibiotik, všichni mlčí...

Není tajemstvím, že velké množství dlouhožijících lidí se nachází v ekologický čistých oblastech. Například čistý horský vzduch obsahuje nejmenší množství bakterií, virů a ekologických toxinů. Z toho plyne, že imunita těchto lidí není tolik zatěžována a může si tak šetřit síly na jindy. Samozřejmě, dlouhožijící lidi můžete najít i jinde, ale nezapomeňte vzít v úvahu, jak budou ve svém věku vypadat. Ti první budou pravděpodobně ještě ve svých 90 letech vcelku vitální, budou mít chuť do života a na svůj konec ani nepomyslí. Naopak lidé z druhé skupiny sice najdete, ale s největší pravděpodobností se budou moci sotva hnout a velká část z nich už jen bude čekat na to, kdy to všechno skončí.

Nicméně odhlédneme-li od kvality stáří těchto lidí, je evidentní, že existuje něco, co jim umožnilo vůbec se do takového věku dostat. Co je to? Tajemstvím dlouhověkosti je dobrá, lepší než u jiných lidí, práce imunity. Stejně jako když ještěrce upadne ocásek nebo žábě nožička. Co způsobí, že jim ztracené končetiny dorostou? V první řadě je to perfektní práce imunity.

V základu procesů regenerace leží schopnost imunity znovu a znovu kontrolovat obnovu a vývoj orgánů. Budoucnost medicíny a samozřejmě i lidstva leží právě v možnostech regenerace pomocí vlastních sil, nikoliv pomocí implantátů. Vyjímkou mohou být pouze ty, které vznikly na bázi buněk vlastního organismu, ale rozhodně ne cizího. Každý organismus je unikátní a nikdy nemůže být stejně efektivně ubráněn cizími buňkami jako těmi vlastními.

Každý člověk má své vlastní možnosti regenerace. Tyto možnosti záleží na rezervách imunity, které člověk v dané chvíli má. Právě tyto rezervy imunity budou určovat směr, kterým se bude ubírat průběh onemocnění a léčba.

Velmi často způsobí onemocnění vyčerpání imunity a v takovém případě pak může být problematické překonání i obyčejné rýmy. Pravidelné a často neopodostatněné přijímání takových chemických přípravků jako jsou hormony a antibiotika, vede k rychlému zhošení imunitních reakcí, které do nás příroda vložila. Když pacient při sebemenším zvýšení teploty okamžitě začíná přijímat antibiotika, může se to následně velmi negativně projevit v budoucnu v podobě autoimunitních, endokrinních a jiných chronických onemocnění. Až se pak takový pacient bude snažit nalézt způsob, jak se vyléčit, může se stát, že opět udělá stejnou chybu a místo, aby si pomohl často jen zahladí symptomy a zároveň přihorší procesům v organismu, které se dějí pod povrchem a nejsou tak znatelné.

Je třeba mít na paměti, že univezální lék na všechna onemocnění neexistuje. Ve skutečnosti dokonce není lék, který by mohl fungovat jako ovladač imunity. Jinými slovy – příčiny oslabení imunity zůstávají. S každými antibiotiky slábne imunita čím dál víc. Chemické hormony stejně tak vyvolávají vážné hormonální poruchy a tím pádem se dostáváme do zacyklení, ze kterého zdá se, není úniku. Jedno vyléčíme, ale něco jiného se zhorší – a většinou navždy. Univerzální tlačítko na přístroji, které by rázem vyléčilo jakékoliv potíže jakkoliv nemocného organismu také neexistuje. Nemáme ani nic jako tlačítko „restart“ takže všechny své chyby a jejich důsledky si poneseme s sebou po celý život. Samozřejmě, možná namítnete „ale od čeho je nám pak medicína?“. Ano, máte pravdu, možnosti léčby tu jsou a v některých případech i velmi efektivní. Ale nelze si myslet, že když celej život budete ničit svůj organismus a pravidelně vyčerpávat imunitu tak, že se nebude mít ani jak obnovit, že pak při větších problémech můžete běžet za doktorem či terapeutem a ten Vás zbaví všech Vašich problémů. Může Vám pomoci, více či méně, ale nemůže úplně vymazat všechny Vaše někdejší prohřešky a obnovit organismus do původní, zcela neporušené podoby.

Doktoři v dnešní době velice často hledají problém v chybějících mikroelementech. Pacientovi, který trpí bolestmi kloubů, předepíší dodatečný vápník, který by měl brát, nicméně výsledek se nedostavuje. Kde je problém?

Praxe ukazuje, že když se do buňky dostane virus, bakterie, nějaké antibiotikum, nepřirozený hormon či jiná umělá látka, ztrácí následně buňka svou schopnost odebírat potřebné mikroelementy. Správné zásobování buňky je narušeno a množství její biologické stravy, kterou do té doby stihla nastřádat, se postupně začíná zmenšovat a buňka vyhladoví. Množství zdravých buněk se pak postupně snižuje a jejich klony postupně ztrácí své typické vlastnosti. Tak vznikají chronická onemocnění a začíná proces stárnutí tkání.

Pokud již takový proces pokročil, je těžké, až téměř nemožné se zachránit pouhou tabletou nebo kapslí, kterou dostanete předepsanou na receptu. Pokud nebudete podnikat žádné kroky k obnově vnitrobuněčné imunity a budete ještě navíc potlačovat tuto imunitu dalšími chemikáliemi, žádné dodatečné přípravky železa, vápníku a jiných Vám již nepomohou. A právě to je důvod, proč nepomáhá dodatečný vápník našemu pacientovi s bolestmi kloubů.

Pokud je buňka narušena nebo otrávená, nelze jí znovu donutit přijímat mikroelementy i kdybyste se těmito mikroelementy předávkovali. Kromě toho navíc při příjmu příliš velkého množství můžete skončit s větším počtem potíží než s kolika jste původně přišli k doktorovi.

Tedy, základním faktorem, který ovlivňuje strávení mikroelementu a jeho efektivní využití je právě zdraví samotné buňky. Pokud je vnitrobuněčná imunita v pořádku a Vaše strava je adekvátně vyvážená, vezme si buňka všechny potřebné mikroelementy přímo z Vaší běžné stravy. V takovém případě není potřeba brát dodatečné mikroelementy. Důležité je se co nejvíce vyhýbat umělým hormonům, vitamínům, antibiotikům a konzervantům.

Pokud jste přišli na vyšetření a dozvěděli jste se, že u Vás byl zjištěn nedostatek nějakých mikroelementů, je nutno v první řadě zjistit, které orgány mají funkční problém a nepracují tak jak mají z pohledu vnitrobuněčné imunity. Když Vám lékař předepíše přípravek s obsahem chybějících mikroelementů, jedná se o pokus ovlivnit biochemické procesy probíhající v organismu. Taková představa o práci organismu, která nebere v potaz probíhající procesy není ve většině případů úspěšná.

Pojďme se na chvilku podívat do minulosti a připomeňme si nejznámějšího a nejváženějšího lékaře – Hipokrata. Jeho metody léčby pro nás dnes mohou být důstojným příkladem, jak zacházet s pacientem. Právě on učil, že je potřeba léčit nemocného, nikoliv nemoc.

Moderní metody léčby ale dnes dělají pravý opak. Snaží se potlačit symptomy onemocnění, ale samotného pacienta vlastně neléčí. Většina léků je zacílena na odstranění symptomů léčby, aby takzvaně nepřekáželi pacientovi jít a žít dál.

Tím, že se držel přírodních a preventivních metod léčby si Hipokrat vysloužil velký respekt a vděčnost obyvatelů antického světa. S použitím vlastních metod léčby se Hipokrat ve své době dožil více než 100 let. Není to vhodný kandidát na inspiraci?

S přibývajícím věkem se množství chronických zánětlivých procesů v organismu postupně zvyšuje. Čím je člověk starší, tím víc má zdrojů zánětu. K tomu, aby potlačil tyto záněty, vytváří imunita protilátky. Část z těchto protilátek je určena na potlačení dráždičů onemocnění a část z nich je určena na vyvedení toxinů z organismu. Některé protilátky jsou určeny na potlačení vlastních buněk, které se nachází ve zdroji zánětu. Tento proces se nazývá autoimunitním. Postupně se spolu se zvětšujícím se množstvím zánětlivých procesů zvětšuje i množství autoimunitních protilátek. V konečném důsledku zastavují autoimunitní procesy životaschopnost člověka. Nejprve vznikají problémy s funkčností jednotlivých orgánů a následně dochází k úplnému zastavení jejich práce. Fakticky vedou autoimunitní procesy nejprve ke stáří a následně k úmrtí.

Mnozí vědci si myslí, že pokud se podaří zastavit proces výroby protilátek, bude možné takovým způsobem zastavit proces stárnutí.

Snaha ovlivnit výrobu protilátek je snahou symptomatické léčby a způsobí kompletní odpojení imunitní funkce. Právě symptomatická léčba má v dnešní medicíně převahu. Z mého pohledu to vede k novým, nebezpečnějším onemocněním.

Při analýze stavu imunity u lidí různého věku je dobře viditelná tendence ke zvětšení množství zdrojů se zánětlivými procesy u lidí staršího věku. Zároveň ale jsou starší lidé, kteří mají množství zánětlivých zdrojů menší než jiní, mnohem mladší lidé. Je velice pravděpodobné, že tito starší lidé prožijí delší a zdravější život než ti mladší, kteří mají více chronických zánětlivých zdrojů.

Ve spojitosti s tím se boj se stářím v podobě boje se zdroji zánětu ukazuje býti jako nejlepší. Jsme zvyklí bojovat s protilátkami a moderní symptomatická léčba zdroje zánětu většinou ignoruje, čímž tento postup dělá nemožným. Například užití antibiotik fakticky přemění jakékoliv onemocnění do chronické formy. Dochází k tomu, protože infekce si vyrobí odolnou obranu proti antibiotikům. Stejně tak v případě hormonální léčby, která v důsledku svého působení potlačí autoimunitní procesy a tím zničí endokrinní soustavu člověka. Navíc potlačení protilátek může přivést ke značnému nahromadění toxinů v mezibuněčném prostoru. To pak může vést k těm samým problémům s funkcí orgánů, ke stáří a následně ke smrti.

Léčba chronických onemocnění by měla začínat obnovou biofyzických procesů, které organismus potřebuje. V důsledku toho zmizí velké množství zdrojů zánětu, které spouštějí mnohačetné autoimunitní procesy. Pokud se to podaří, do akce se zapojí sám organismus a díky tomu následně dojde k obnově biochemických procesů a k vyvážení mikroelementů. Odstranění zánětlivých procesů a zpomalení procesů stáří je důležitým argumentem pro endokrinní biorezonanční terapii.

Nicméně je třeba mít na paměti, že hodiny je možné pouze zastavit, není možné vrátit čas zpátky. Metodika používaná dnes terapeuty po celému světu využívá možnosti biorezonanční terapie s cílem obnovit pacientovu imunitu. Regenerace imunity je možná až k těm hranicím, které se u pacienta zachovaly po prodělaných nemocích. Například, byli-li odstraněny u pacienta mandle, již nikdy nebude možné plně obnovit imunitu dýchací soustavy. Stejně tak po odstranění štítné žlázy či vaječníků nebude možné obnovit imunitu do zcela původního stavu, protože v organismu chybí důležité endokrinní orgány.

Metody biorezonanční terapie jsou nasměrovány na spuštění biofyzických možností organismu. Taková léčba vytváří podmínky k úpravě a zlepšení vlastních imunitních sil organismu. Pacient tak bojuje s nemocí sám, bez škodlivých chemických vlivů. S postupným zlepšováním se stavu a funkce orgánů se vrací i imunitní schopnost kontrolovat všechny procesy v organismu.

Perspektiva léčby založena na obnově imunity je značně vhodnější než léčba vnějšími vlivy. Po normalizaci imunitních reakcí bude další léčba záviset na rezervách, které zbyly v pacientově organismu. Pokud jde o chronická onemocnění, tam se proces pozastaví nebo se zastaví úplně. V případě ranných stádií onemocnění bude nemoc vyléčena pomocí vlastních sil organismu.

Zbavení se různých patologických procesů vytváří vhodné podmínky k tomu, že lidé žili dlouho a šťastně. Kvalita života se při tom značně zlepšuje. Po vyléčení se bude budoucnost Vašeho zdraví záviset pouze na Vašem životním stylu a při správném užití současných technologií může biorezonanční terapie posloužit jako důležitý faktor při boji s procesy stáří a zároveň se může stát i klíčem k dlouhověkosti.