Základy biorezonance


Teoretickým základem je následující hypotéza: Homeostáze organismu je propojena s vyzařováním elektromagnetických polí a krátkých vlnových frekvencí buňkami. Jakoukoliv patologii orgánu je třeba vnímat jako patologii samotných buněk tohoto orgánu. Vzhledem k tomu, že amplitudně-frekvenční charakteristiky elektromagnetických polí nemocného a zdravého organismu se výrazně liší, tak jakoukoliv změnu od normálu je možno považovat za narušení těchto charakteristik organismu – a tedy příznakem onemocnění.

K tomu, abychom mohli zaznamenat vyzařování buněk se provádí zesílení – napájení vnějšími zdroji na rezonančních frekvencích, což vyvolává efekt biorezonance (amplitudně-frekvenční charakteristiky ) elektromagnetických polí buňky. Zároveň se provádí analýza ukazatelů elektrického odporu a objemové elektrovodivosti testované za pomocí galvanických elektrodů, což následně výrazně zvyšuje přesnost vyhodnocení stavu zdraví a správnost výběru léčebných kůr.

Při realizaci dané metody testování je biologický objekt vystaven postupnému vlivu slabých elektromagnetických vln v milimetrovém rozsahu. Toto slabé vnější působení, trvající setinu sekundy, vyvolává krátkodobý výskyt bezpečných biorezonančních odchylek vyzařování vnějšího elektromagnetického pole. Takové odchylky mají vlastní amplitudu, převyšující normální vyzařování buňky, což nám ulehčuje práci při snaze zachytit velikost buněčného vyzařování.

Právě efekt biorezonance umožňuje snímačům, které jsou vmontovány do přístroje Sensitiv Imago, bez jakéhokoliv zkreslení vytvořit graf elektromagnetického vyzařování, který bude následně poslán do počítače a analyzován programem Imago. Místo scanování každého orgánu biologického objektu zvlášť se využíva schématu změny frekvencí ve vybrané oblasti, a bere se při tom v potaz, že každý z orgánů a jeho částí mají svou individuální biorezonanční frekvenci kmitočtů. Kromě elektromagnetického grafu o stavu orgánů, obdrží přístroj i změny elektrovodivosti BAT, nacházejících se na prstech a dlaních člověka.

Galvanické elektrody, které vyšetřovaný pacient drží v rukou, jsou připojeny přes transformátor potenciálů k počítači, a slouží ke snímání komplexu nezbytné doplňující informace. Číslo vyšetřovaných orgánů, spektrum vyzařování, které se postupně dostává do rezonančního stavu, není omezeno možnostmi přístroje, ale možnostmi programu a vědeckými schopnostmi. Fyziologické soustavy člověka můžeme rozdělit do 7 skupin:

  1. KARDIOVASKULÁRNÍ SOUSTAVA
  2. GASTROINTESTINÁLNÍ SOUSTAVA
  3. NERVOVÁ SOUSTAVA
  4. ENDOKRINNÍ SOUSTAVA
  5. MOČOPOHLAVNÍ SOUSTAVA
  6. DÝCHACÍ SOUSTAVA
  7. OPĚRNÁ SOUSTAVA

Každý samostatný orgán v každé ze skupin může být pomocí přístrojově-softwarového komplexu Sensitiv Imago analyzován podle množství bodů (zón): od 20 do 60. Zaznamenaný profil vyzařování v různém rozsahu se porovnává se vzorovým profilem normálně funkčního biologického objektu s databází patologických vzorků a příznaků. Při srovnávání se využívá nelineární počítačové analýzy stupně odchylky slabého elektromagnetického pole testovaného od vzorku normy nebo od patologického či ozdravného vzorku. A právě tato analýza nám umožňuje ocenit stav zdraví testovaného a individuálně vybrat ozdravnou či preventivní kůru.

 Biorezonanční diagnostika a terapie

... JAKO SOUČÁST KVANTOVÉ FYZIKY.

Pokud se díváme na biorezonanci jako na samostatnou disciplínu, musíme se pokusit zjistit, co leží v základu dané metody. V moderní medicíně se používá pojem biorezonanční diagnostika a biorezonanční terapie, ale to je pro zjednodušení. Pokud bychom se totiž podívali hlouběji do tohoto procesu, nazvali bychom tuto metodu mnohem složitějšími pojmy. Tato část ovšem nebude náplní tohoto článku, my se pokusíme pochopit, co stojí právě za pojmem „biorezonanční diagnostika a terapie“.

Pro moderní fyziku jsou základem dvě teorie – kvantová teorie a teorie relativity. Jedním z důsledků kvantové teorie je představa o základní propojenosti všech přírodních jevů. Teorie relativity a její související disciplíny pojednávají o tom, že masa nemá žádný vztah k žádné substanci, vzhledem k tomu, že je jednou z forem energie, která je, jako dynamická veličina, spojena s procesy.

Sféra vědeckých výzkumů hmoty – teorie kvantové entropní logiky – značně rozšířila a prohloubila chápání informačních vzájemných působení biologických systémů. Teorie entropní logiky je nejdůležitější část teorie informací. Byla zpracována T. van Hovenem a S. Nesterovym v roce 1980.

Podíváme-li se na živé organismy – od protozoidů až k samotnému člověku – zjistíme, že to nejsou izolované, uzavřené systémy, ale naopak velmi otevřené, vyměňující si se svým okolím informace a energii. Podle L. von Bertalanffy není živý organismus konglomerátem samostatných elementů, ale je to určitý organizovaný a celistvý systém, ve kterém neustále probíhají nějaké změny: „ ... organismus více připomíná plamen, nežli krystal nebo atom.“ což se shoduje s výrokem E. Schrodingera, že „organismus je aperiodický krystal“. Dominujícími problémy filosofického plánu, mající vztah i k živé hmotě, je fenomén samoorganizace hmoty a nelineárnosti procesů.

Vezmeme-li v potaz to, že na materiální úrovni má živý organismus vše nutné k úplné regeneraci nebo alespoň k plnohodnotné kompenzaci, tak můžeme procesy stárnutí a vzniku chronických patologických stavů a onemocnění spojit se ztrátou informace, potřebné k sestavení správného signálu řízení. Základem samoregulace v živém organismu je pochopitelně informační výměna, předávání a přijímání informačních řídících signálů.

Opakovanými výzkumy bylo dokázáno, že základním nositelem informace jak uvnitř bioobjektu, tak i mezi jednotlivými bioobjekty, včetně lidí, je elektromagnetické záření. Samotný proces předání informací je energetický, prostorový a časový. Živý organismus, jako otevřený systém, a biosystém okolních elektromagnetických polí se zářením, na sebe vzájemně působí. Organismus si osvojí exogenní působení a poté vstoupí do cyklu informačního „metabolismu“.

Možnost vytvoření generátoru elektromagnetického záření, který by byl schopný „předložit“ biosystému nějaký určitý algoritmus fungování, se zakládá na tom, že elektromagnetické záření může vnášet informaci přímo do mozku a mine při tom obyčejné smyslové orgány. Vnímání, transformace a utilizace působení vnějšího fyzického faktoru je velice složitý a mnohostranný proces. Účelové působení na tento proces lze provést jen pokud budeme brát v potaz mnohé faktory, založené na fyzickálních zákonech a jevech relativistické fyziky, entropní logiky, synergetiky a chronobiologie.

Karl Ludwig von Bertalanffy ( 1901 – 1972 ) – rakouský biolog. Od roku 1949 pracoval v Americe. Zakladatel obecné systémové koncepce pod názvem „Obecná teorie systémů“ a také matematické metody popisu typologicky neshodných systémů. Badatel izomorfismu zákonů v různých segmentech vědeckých znalostí.

Erwin Rudolf Josef Alexander Schrodinger – rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky. V roce 1933 obdržel Nobelovu cenu za fyziku.